Do 2. třídy nastupuju na základní školu v Omiši a rozhodně nemám problém zapadnout. Drtivou většinu třídy tvoří samozřejmě Chorvaté, tedy spíš Dalmatinci, z Bosny jsem já a ještě spolužák Vlado. Já mám však chorvatské křestní jméno, takže jsem krapet oblíbenější než on. Každý den chodíme do školy s o dva roky starší Katarinou, je to dcera našich … Read moreO tom, jak jsem hrál Ježíše
Když jsme se letos v létě krátce po otevření hranic vydali s kamarády do Chorvatska, tušili jsme, že tam moc turistů nebude. Dojeli jsme až na samotný jih k Dubrovníku, kde jsme si mohli vychutnat staré město a jeho hradby téměr sami. Ani na rodinných fotkách z Dubrovníku z konce osmdesátých let nepůsobilo město tak … Read moreO prázdných chorvatských plážích v létě 1992
První bombardování našeho města. Pamatuju si znění sirén. Doteď si na tento den vzpomenu každou první středu v měsíci, kdy se rozezní sirény v Praze, eventuelně na ještě jedno bombardování, které jsem zažil v roce 1995 během dovolené v Chorvatsku. Ale teď vám chci vyprávět o jednom letním dopoledni roku 1992, kdy se se všemi … Read moreO zákazech vycházení a nouzových stavech
Za svou dosavadní hereckou kariéru jsem měl příležitost hrát doktora, pacienta, kostelníka, vojáka, číšníka, manažera, recepčního, finančního analytika, drogovýho dealera, balkánskýho týpka nebo francouzskýho svůdníka. Sklony k veřejnému vystupování se projevily už během dětství v Jugošce. Moje první role před kamerou byla taková velmi volná improvizace. Psal se červenec roku 1991, Jugoslávie pomalu spěla k rozpadu … Read moreO hereckých začátcích v dětském pokoji v Jugošce
Můj dosavadní život by se dal rozdělit na čtyři období. Jugoslávské, které bylo ve znamení šťastného dětství. Žili jsme v Bosně, jezdili k moři do Chorvatska, navštěvovali babičku v Srbsku. Poslouchali jsme Lepu Brenu, dívali se na americké animáky, měli doma všechny spotřebiče od Gorenje a jedli Kinder vajíčka po celých platíčkách. Když mi bylo … Read moreO tom, jak začalo hledání identity